Ačkoliv zemědělství a lesnictví pozměnilo evropskou krajinu zásadním způsobem, skutečná divočina tu stále existuje!
Vědci z Katedry geografie Humboldtovy univerzity v Berlíně byli vedoucími projektu zaměřeného na sestavení první mapy zbývajících pralesů v Evropě, zahrnující více než 1,4 milionu hektarů ve 32 evropských zemích. „Neznamená to, že tyto lesy nebyly nikdy dotknuté rukou člověka, což by v Evropské krajině bylo také jen těžko uvěřitelné,“ vysvětluje Dr. Francesco Maria Sabatini, hlavní autor studie. „Přesto jsou to ale lesy, ve který neexistují žádné jasně viditelné stopy lidské činnosti, a pravděpodobně díky desetiletím bez jakýchkoli lidských zásahů zde ekologické procesy následují přirozenou dynamiku.“ Vytvoření mapy bylo podle autora obrovskou výzvou. „Kontaktovali jsme stovky vědců, odborníků a aktivistů z nevládních organizací z celé Evropy s žádostí o sdílení informací, kde lze takovéto lesy v jejich zemi nalézt. Nutno uznat, že bez jejich přímého zapojení bychom takovouto komplexní databázi nikdy nebyli schopni vybudovat.“
Studie, která byla nedávno zveřejněna v časopise Diversity and Distributions, poukazuje na to, že primární lesy v Evropě jsou obecně velmi vzácné, nacházejí se v odlehlých oblastech a jsou fragmentovány do velmi malých území. „Evropská krajina je spoluutvářena tisíciletí trvající lidskou činností, takže není divu, že jen malá část našich lesů se dochovala podstatně nenarušena,“ vysvětluje prof. Tobias Kuemmerle (HU), spoluautor studie. „Přestože tyto lesy tvoří jen nepatrný zlomek z celkové rozlohy lesů v Evropě, z hlediska jejich ekologické a ochranářské hodnoty jsou naprosto unikátní. Primární lesy jsou obývány velkým počtem ohrožených druhů a vědci je považují za jakési přirozené laboratoře pro detailní pochopení lidského vlivu na lesní ekosystémy. Povědomí o tom, kde se tyto vzácné lesy nacházejí, je proto nesmírně důležité. Nicméně až do této chvíle jednotná mapa těchto ekosystémů v Evropě neexistovala.“
Ochrana primárních lesů není ani v Evropě samozřejmostí
Studie také poukazuje na to, že zachování primárních lesů nemůže být považováno za jisté ani na evropském kontinentu. Většina těchto lesů je malá, fragmentovaná a obklopená lidmi podmaněnou krajinou, což je činí zvláště ohroženými. Ačkoliv se většina (89%) mapovaných primárních lesů nachází v chráněných oblastech, vysoký podíl (54%) v současné době není pod přísnou ochranou. To znamená, že přinejmenším v některých evropských zemích může plánovaná či nahodilá těžba dřeva ohrožovat nedotčenou povahu těchto lesů. „V mnoha horských oblastech jsou v současné době objevovány velké plochy primárních lesů, například v Rumunsku, na Slovensku a v některých balkánských zemích. Rostoucí poptávka po bioenergetice spojená s vysokou mírou nelegální těžby však vede k ničení tohoto nenahraditelného přírodního dědictví, často aniž by se vědělo, že jde o porosty pralesovitého charakteru,“ upozorňuje prof. Miroslav Svoboda z Katedry ekologie lesa Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze a spoluautor studie. „V mnoha případech jde dokonce o těžbu legální, a to i v rámci národních parků,“ doplňuje prof. Svoboda a zdůrazňuje, že primární lesy mají mimořádnou hodnotu jak z pohledu životního prostředí, tak i z kulturního hlediska. Zachování jejich integrity by mělo být prioritou všech strategií EU týkajících se životního prostředí.
Mapování pro ochranu, mapování pro obnovu
Jak ale může nová mapa pomoci chránit pralesy? „Jasně jsme prokázali, že rozdělení zbývajících primárních lesů je důsledkem využívání půdy a správy lesů za posledních sto let," říká Dr. Sabatini. Pochopení vlivu antropogenního tlaku na současné rozložení pralesů může podle jeho slov pomoci ochranářským snahám a podpořit vznik sekundárních pralesů. „Mapu rozložení pralesů jsme použili ke kalibraci modelu, který identifikuje oblasti s nižší intenzitou využívání. Tyto oblasti mají vysoký potenciál ukrývat další fragmenty pralesa. I kdyby se v nich však žádné pralesy nedochovaly, pořád to jsou území vhodná ke vzniku sekundárních pralesů.“ (pozn. sekundární prales je les, který byl v minulosti ovlivněný, ale časem se v něm znovu vytváří pralesovitá struktura).
Financování a podpora:
FORESTS & CO byla financována Evropskou unií na základě grantové dohody Marie Sklodowska-Curie č. 658876. M. Mikoláš a M. Svoboda byly podpořeni institucionálním projektem EVA4.0 - Excelentní Výzkum jako podpora Adaptace lesnictví a dřevařství na globální změnu a 4. průmyslovou revoluci. Další zdroje financování pro jednotlivé datové sady jsou uvedeny v části Doplňující informace S3. Děkujeme A. Dušan, H. Kirchmeir, A. Kraut, R. Pisek, O. Schwendtner, J. Vysoky, D. Vallauri a pracovníkům WWF Romania, speciálně C. Bucur and R. Melu, za poskytnutí cenných dat a návrhů. Děkujeme S. Varis and S. Zudin za technickou podporu. Tato studie by nebyla uskutečnitelná bez těch, kteří odpověděli na dotazníky a těch, kteří shromáždili všechna zde uvedená data.
