REMOTE projekt je partnerem Palm Oil Watch International, nezávislé platformy sdružující organizace a jednotlivce usilující o snížení celosvětově nadměrné spotřeby palmového oleje. Ten je součástí přibližně poloviny balených potravin a drogistických či kosmetických produktů a přidává se také do tzv. biosložek v agropalivech, a to konkrétně do nafty. Průzkum provedený u 4500 Evropanů v devíti státech ukázal, že 82 % dotázaných občanů si není vědomých skutečnosti, že se do nafty přidává biosložka. Čím je vlastně tato součást pohonných hmot a jaké má její spotřeba dopady si přečtěte v článku publikovaném v magazínu Greenpeace.
Vysoce olejnaté plodiny se dále zpracovávají a přidávají do paliv. Původní myšlenka byla taková, že se CO2 spotřebované rostlinou vrátí v motorovém provozu zpět do ovzduší, kde jej nová rostlina ve stejném množství opět spotřebuje. Jednoduchý nápad obnovitelného zdroje bez zvyšování oxidu uhličitého v atmosféře. Celá idea se ovšem zvrhla v průmyslový business na výrobu agropaliv a životnímu prostředí ve skutečnosti daleko víc škodí. Proč tomu tak je si uveďme na příkladu palmového oleje.
Palmový olej produkuje palma olejná (Elaeis guineensis), která je původem z rovníkové Afriky. Je vysoce produkční, a protože se jí daří v rovníkovém pásmu, začala se pěstovat ve všech tropických oblastech. Bohužel, převážně se jedná o místa, kde stále rostou tropické pralesy. Vidina rychlého zisku z produkce oleje a podpora agropaliv (nejen) v Evropě dala "zelenou“ vysazování nekonečných plantáží na úkor lesa a dalších přirozených ekosystémů. Palmoolejnému průmyslu se daří především v Indonésii a Malajsii. Důvodem může být i vysoká korupce a nedodržování zákonů v těchto zemích. Kvůli plantážím palmy olejné se v Malajsii a Indonésii vypálily tisíce kilometrů čtverečních pralesů. Situace kulminovala v roce 2015, kdy úmyslně založené požáry pralesů uvolnily během několika dní do atmosféry stejné množství oxidu uhličitého a dalších škodlivin, jako vyprodukuje USA za celý rok.
Lesní pokryv o rozloze 170 milionů hektarů, odhadovaný přibližně okolo roku 1900, klesl do konce 20. století na méně než 100 milionů hektarů. Dnes se uvádí, že zmizelo vice než 72% lesů a z celkové těžby v Indonésii bylo údajně až 80% provedeno nezákonně. Tím Indonésie ztratila miliardy amerických dolarů za nelegální těžbu dřeva, ale především zmizely unikátní tropické ekosystémy a došlo k masivnímu znečištění životního prostředí, ať už používáním průmyslových chemikálií, či v důsledku zvýšené eroze půdy. Tyto ztráty jsou finančně nevyčíslitelné.
„Orangutanka byla za dvě libry nabízena farmářům na sex“
Plantáže ničí zdraví a živobytí i mnohých rybářů, rolníků a dalších místních komunit, které přišli o zdravé životní prostředí a tradiční, udržitelný způsob obživy. Dětská práce není výjimkou a zdravotní problémy způsobené používáním často zakázanými druhy pesticidů, jsou na plantážích běžnou součástí života. V Indonésii je odvětví palmového oleje odpovědné za přibližně pět tisíc konfliktů v oblasti územních a lidských práv. Téměř 45 milionů lidí žije v lesích Indonésie. V roce 2011 vyplenila společnost Wilmar (jeden z největších světových producentů palmového oleje) celou vesnici, zničila 40 domů a vyčistila 40000 hektarů půdy pro plantáž palem olejných.
Vlajkovým druhem neboli mediální tváří upozorňující na tristní stav úbytku biodiverzity je orangutan. V uplynulých deseti letech se vlivem ztráty přirozeného habitatu snížila orangutaní populace na polovinu. Jejich životní prostředí muselo ustoupit plantážím palmy olejné. Orangutan sumaterský (Pongo abelii), který se vyskytuje pouze na indonéském ostrově Sumatra, nyní přežívá v počtu asi 6300 jedinců. Odhaduje se, že jich ročně bylo zabito přibližně 1000, přičemž hlavním faktorem těchto zabití je kácení lesa za účelem produkce palmového oleje. Populace vzácného orangutana má k dispozici pro život už pouze 20 % původního přírodního prostředí a podobně jsou na tom sloni, levharti, ptáci, motýli a další zástupci fauny i flóry. Ničení deštných pralesů vede také k vyhánění, upalování a někdy i k prostituci orangutanů, jak o tom vypovídá šokující případ orangutanky Pony z Bornea, která žila 6 let zavřená v temné místnosti a za 2 libry byla nabízena místním farmářům na sex.
V dnešní době je už velkou vzácností objev nového druhu velkého obratlovce. To se však povedlo v roce 2017 a nově identifikovaný druh orangutana dostal jméno orangutan tapanulský (Pongo tapanuliensis). Objev má však poněkud "hořký nádech". Tento druh totiž zastupuje pouhých 800 jedinců, a to v oblasti velké pouhých 1000 kilometrů čtverečních. Jde tedy současně o hominida (lidoopa) s nejmenším počtem živých zvířat. To znamená, že již nyní je ohrožený kvůli ilegálnímu obchodu a ztrátě území. V oblasti, kde tito orangutani žijí, se nachází zlatý důl a především se tu plánuje stavba vodní elektrárny, kterou tu započala stavět už v loňském roce Čína.
Certifikace palmového oleje v Indonésii Malajsii není funkční. Normy RSPO (Kulatý stůl o udržitelném palmovém oleji - v praxi ne příliš účinný způsob certifikace palmového oleje) umožňují pěstitelům vysázet plantáže na rašeliništích a vyčistit sekundární lesy. Tropické rašeliniště ukládají až 10x více uhlíku než "minerální půda", což znamená, že plundrování a výsadba na rašeliništích je pro životní prostředí až desetinásobně škodlivější.
Palmové plantáže mají životní cyklus přibližně 20-25 let. Některé odumírají i mnohem dříve. Daň za jejich vysokou produkci je vyčerpaná půda a vodní zdroje. Kvalita půdy se těžko nahrazuje. Úživnost půd se vytvářela v prostředí lesů, meandrů řek, případně drobným smíšeným obhospodařováním mnoho let. Zmeliorované vodní toky, obnažená půda a chybějící rozmanité porosty těžko vrátí život této pustině. Na některých místech se dá vypěstovat ještě druhá generace palem. Ze zelených pouští palmových plantáží tak zůstávají rozlehlé oblasti, které podléhají dezertifikaci. Krátkozrakost rychlých zisků je tak střídána vyprahlou půdou a nejistou budoucností pro přírodu a budoucí generace. Jak moc se v Evropě podílíme na této katastrofě, která se zdánlivě týká jen rozvojových zemí v tropech?
„V roce 2017 se do EU dovezlo 3,9 milionu tun palmového oleje“
V potravinách, kosmetice a na vytápění se spotřebuje přibližně stejné množství palmového oleje jako v agropalivech. Pro představu, v roce 2017 se do EU (pouze pro potřebu agropaliv) dovezlo 3,9 milionu tun palmového oleje. To je asi 38x více, než se celosvětově zkonzumuje v Nutelle. Jakkoliv absurdně to zní, lze říci, že pálíme pralesy v motorech za rouškou "zelené“ pohonné hmoty. Na začátku tohoto roku Evropská komise připravila návrh nové legislativy podpory agropaliv v Evropské unii a jejich konkrétních složek. Přestože by se od roku 2030 palmový olej v agropalivech již neměl vůbec podporovat, což zní jako dobrá zpráva, nový návrh EK může celý postoj Evropy k odlesňování mnohonásobně akcelerovat k horšímu.
Začátkem února Evropská komise přijala rozhodující posudek zastavit výrobu bionafty z palmového oleje směrem ke splnění cílů EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Avšak čelící hrozby obchodních válek od vlád Malajsie a Indonésie zahrnovala výjimku pro dodatečný palmový olej, vyrobený v nezávislých malých plantážích (méně než pět hektarů) nebo vyprodukovaný na "nepoužívané" půdě. Produkce palmového oleje má vysoký vliv na odlesňování a degradaci půd, bez ohledu na to, jestli jsou pěstované na jednotlivých menších plochách (do 5 ha) nebo na jednolitých plantážích. Malí podnikatelé stejně prodávají svoji produkci jen několika velkým korporacím, které určují cenu. Pojem "nepoužívaná“ půda je pouze slovíčkařením, které se dá snadno obejít. Místo toho, aby se pěstováním či požáry poškozená oblast zregenerovala, odpočinula si a v lepším případě se na ní začal obnovovat les (nižší kvality než ten původní, ale někde se začít musí), bude se tak využívat k rozmachu plantáží. Pokud návrh projde v této podobě do Evropského parlamentu a bude-li schválen, můžeme s posledními zbytky divoké přírody a vysoké biodiverzity v jihovýchodní Asii rozloučit.
Palmový olej je takřka všude a dnes se ho spotřebovává 4x více než před 20 lety. I my neseme zodpovědnost za to, co se v důsledku jeho pěstování děje na "druhém konci planety“. Na konci ledna tohoto roku proběhla v Praze na toto téma demonstrace, stejně jako v mnoha dalších velkých evropských městech. Evropa se k tomuto problému musí postavit čelem, jinak další možné legislativní návrhy už budou zbytečné. Nebude totiž co zachraňovat.
