Albánie

Albánie je zemí s výjimečně členitým reliéfem, velkým rozpětím nadmořských výšek (0-2 694 m. n. m.) a různorodými klimatickými poměry. To podmiňuje i vysokou diverzitu stanovišť. Lesy se přirozeně vyskytují od nejnižších nadmořských výšek až po cca 2 100 m. n. m. Na tomto velkém výškovém gradientu přecházejí od teplomilných dubových, kaštanových a ořechových lesů (Quercus sp., Castanea sativa, Juglans regia), přes porosty borovice černé (Pinus nigra) na extrémních stanovištích a smíšené jedlo-bukové lesy ve středních a vyšších horských polohách až po borové porosty (Pinus peuce, P. heldreichii) na horní hranici lesa. Místy se vzácně vyskytují i ​​izolované formace smrku (Picea abies), který zde dosahuje jižní hranice svého rozšíření v Evropě.

Podle údajů z počátku třicátých let minulého století byly v Albánii stále velké, avšak blíže nespecifikované rozlohy především bukových pralesů.^1, 2 Během komunistické diktatury však došlo k jejich rozsáhlé přeměně na hospodářské porosty, případně k úplnému odstranění. Tento proces pokračoval i po pádu režimu a problémy s ilegální těžbou přetrvávají do současnosti.³ Od nástupu komunismu do roku 2012 se rozloha lesů snížila až o 328 tisíc hektarů (25 procent rozlohy země) na současný cca 1 milion hektarů (36 procent rozlohy), přičemž trend je nadále klesající.^{4, 5} V roce 2016 vstoupil v Albánii v platnost desetiletý zákaz kácení stromů pro potřeby průmyslu a na export, avšak  tenhle zákaz je v súčasnosti porušovaný a místy dochází k masivní těžbě, a to i v zachovalých přírodních lesích chránených území.   

Velká většina lesů v Albánii je hospodářsky využívána, starší porosty tvoří jen malou část celkové rozlohy. Pralesy nižších poloh byly s výjimkou nejméně dostupných míst téměř úplně odstraněny a známé fragmenty pralesů se zachovaly jedině ve vyšších polohách. Aktuální data o celkové rozloze pralesů v zemi neexistují, ale pravděpodobně půjde o malé rozlohy. V síti "Staré bukové pralesy Karpat a jiných regionů Evropy" jsou od roku 2017 zařazeny dvě známé lokality - Lumi i Gashit (1 261 hektarů) v pohoří Bjeshket e Namuna (Prokletije) a Rajce (2 129 hektarů) v Shebenik-Jablanica National park.⁶ První z nich je od roku 1996 chráněná v přísném režimu ochrany (IUCN kategorie 1). V blízkém údolí Curraj i Epperm jsme během terénních prací v roce 2016 identifikovali další prales s rozlohou několika stovek hektarů. V oblasti severní Albánie, která byla v minulosti součástí vylidněné zóny kolem tzv. Železné opony, se nachází několik dalších potenciálních pralesů, avšak na jejich identifikaci je zapotřebí detailnější terénní průzkum. Naše výzkumné plochy sa nacházejí v bukových a smíšených pralesích na dvou lokalitách v pohoří Prokletije.