Bosna

Bosna a Hercegovina je převážně hornatá země, nacházející se na severozápadě Balkánského poloostrova. Kvůli nebezpečí eroze půdy na strmých svazích, zde probíhala přeměna pralesů převážně výběrným hospodářským způsobem. I z toho důvodu je zde stále zachováno mnoho chráněných lesů s různou úrovní ochrany. Rezervace panenských lesů v Bosně a Hercegovině pokrývají plochu 2 004 ha, čili 0,07 % z celkové lesní plochy.¹ Jako největší a zároveň nejznámější panenské lesy se pyšní Perućica (1 434 ha), Lom (295 ha) a Janj (228 ha), přičemž všechny tyto  lesy se nacházejí přibližně 90 km od jadranského pobřeží a skládají se převážně z buku evropského (Fagus sylvatica L.), jedle bělokoré (Abies alba Mill.) a smrku ztepilého (Picea abies (L.) H. Karst.)², vedlejšími druhy těchto porostů jsou pak javor klen (Acer pseudoplatanus L.), jilm horský (Ulmus glabra Huds.) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.). Bosenské pralesy jsou charakterizovány převážně maloplošnou dynamikou ^{3, 4} a velmi vysokým objemem dřeva, který v některých oblastech přesahuje 1 000 m³·ha^{-1 5}. Vysoký objem zde zastává také mrtvé dřevo, jehož hodnoty se často pohybují v rozmezí 327-406 m³·ha^{-1 6, 7}. Narozdíl od ostatních pralesovitých porostů, bosenské pralesy nebyly nadměrně narušeny okusem spárkaté zvěře, ani zvláště zasaženy výrazným znečištěním životního prostředí.

V našem projektu jsme se zaměřili na výše zmíněný prales Perućica, jež je součástí národního parku Sutjeska (17 250 ha). Les se nachází v nadmořské výšce od 500 do 2 387 metrů, průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje mezi 5,9 a 8,6 °C a průměrné roční srážky jsou v rozmezí 1 400 až 1 900 mm (stanice Suha a Cemerno 690 a 1 329 m n.m). Sutjeska je nejstarším národním parkem v Bosně a Hercegovině, založeným v roce 1962, ovšem Peručica byla oficiálně chráněna již od roku 1954. Kromě toho, ochrana přírody v oblasti tohoto pralesa se datuje do roku 1893 a obsahuje některé z nejcennějších přírodních hodnot ⁸. S velkou rozmanitostí geologických, hydrologických a klimatických charakteristik, představuje Perućica hotspot pro biologickou rozmanitost. Ačkoliv je většina rezervace pokryta přírodními jedlo-bukovými lesy mezi 1 000 a 1600 m n.m., v této oblasti můžeme najít více než 20 různých fytocenóz začínajících od asociací Carpinetum orientalis až po Pinetum mughi. V roce 2017 byl prales Perućica přidán do seznamu světového dědictví UNESCO.

Předmětem zájmu jsou také dva menší pralesy Janj a Lom s přísně chráněnými jádrovými zónami o rozloze 57,2 a 55,8 ha ⁵, jež jsou klasifikovány jako asociace Piceo-Abieti-Fagetum dynaricum. Stejně tak jako Perućica, i tyto pralesy jsou oficiálně chráněny od roku 1954, ačkoli se obecně domníváme, že ještě před oficiální ochranou nebyly pralesovité porosty v Bosně a Hercegovině vystaveny těžbě dřeva. Tyto staré lesy zůstaly nedotčeny lidskými činnostmi dodnes a to jednak díky přísné ochraně, ale také skutečnosti, že jsou velmi těžko přístupné a lesní cesty jsou v nich ve velmi špatném stavu, což pomohlo zachovat jejich hodnotu. Původní účel přísně chráněných rezervací byl v této zemi především vytvoření jakýchsi výzkumných oblastí, ale částečně i z důvodu ekoturistiky, jako NP Sutjeska.