Bulharsko

Bulharsko je zemí velice bohatou na biologickou rozmanitost. Ta je silně podmiňována už rozmanitostí terénu, který přechází od pobřeží Černého moře až po vrchol Musala (2 925 m n.m.), nejvyšší horu Balkánského poloostrova. Klima oblasti vykazuje smíšený charakter, ovlivňují jej středomořské, kontinentální i atlantické vzdušné masy. Přírodní bohatství Bulharska podporuje i fakt, že leží v blízkosti rozhraní mezi Evropou a Asií. Během posledního glaciálu zde mnoho druhů našlo své refugium. Gradient výškových pásů lesní vegetace pokrývá všechny stupně od dubových porostů v nížinách po bukové, smíšené a čistě jehličnaté porosty horských oblastí. Celkový lesní pokryv 3 684 milionů ha zaujímá více než 30 % rozlohy země. K ochraně lesů a jejich biodiverzity jsou v Bulharsku vyhrazeny tři národní parky (převážně v nejvyšší části pohoří Rila, Pirin a Stará Planina), 11 přírodních parků a 55 rezervací.

Lesy v nížinách a středních polohách byly využívány po staletí, v důsledku toho zde není primární lesy s dominancí dubu snadné nalézt. Zachovaly se pouze izolované fragmenty, a to převážně v pohoří Strandža a v několika rezervacích blízko Černého moře. Jmenovitě jde o rezervace Kamchia, Ropotamo a Uzunbodjak.

Bukové porosty jsou dominantním lesním typem v pohoří Stará Planina, části pohoří Strandža, Sredna gora, hory Osogovo a obecně v dolních partiích vyšších hor. Díky strmým svahům a obtížné dostupnosti se část bučin zcela vyhnula lidským zásahům a zůstala nedotčena. Většina těchto bukových pralesů se nachází v rezervacích Staré Planiny a v Národním parku Central Balkan.

V jihozápadní části země dominuje horská krajina, jež zahrnuje majestátní pohoří Rodopy, Rila a Pirin. Tato území jsou z velké části pokryta jehličnatými a smíšenými lesy. Většina těchto lesů nebyla aktivně využívána až do poloviny 19. století. Pozdější vývoj dřevozpracujícího průmyslu však usnadnil těžbu dřeva a dnes jsou v Rodopských a Rilských horách zachovány pouze izolované fragmenty pralesů. Ty se nacházejí převážně na skalnatých podkladech, jako je například rokle Trigrad, kde se ukrývá několik století starý prales borovice černé (Pinus nigra), nebo v hlubších údolích, která získala status rezervace už v první polovině 20. století (např. rezervace Parangalitsa byla vyhlášena v roce 1933). Zachovalejší primární lesy můžeme nalézt na strmých svazích v Pirinských horách, které jsou nyní součástí Národního parku Pirin a jeho dvou rezervací; Bayuvi dupki – Dzhindzhiritsa Reserve a Yulena Reserve. V těchto rezervacích rostou několikasetleté borovice rumelské (Pinus peuce) a borovice Heldreichovy (Pinus heldreichii).

Další informace obsahují následující články: 1,  2, 3,  4